29. listopadu 2022
Jak funguje systém odškodňování obětí (nejen) násilí na ženách? A jak můžeme situaci zlepšit? O tom debatovali účastníci konference, která proběhla 10. listopadu v Braunově domě v Praze.
Mezinárodní konference s názvem Odškodňování obětí (nejen) násilí na ženách se konala pod záštitou naší organizace ve spolupráci s maďarskou asociací PATENT a Bulgarian Gender Research Foundation a umožnila zhodnocení společného několikaletého výzkumu.
Konferenci zahájila vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková, která promluvila o prioritách současné vlády, mezi které spadá i zajištění systémových zlepšení v oblasti ochrany a pomoci obětem domácího a sexuálního násilí. Sama by se ráda zaměřila především na tvorbu nového zákona o domácím násilí a redefinici trestného činu znásilnění. Svým úvodním slovem navázala naše ředitelka Jitka Poláková, která krátce představila výsledky provedeného výzkumu, přičemž zdůraznila, že jen nízké procento obětí žádá o odškodnění, a ještě menší počet z nich jej skutečně získá.
1. blok: Odškodňování obětí v Česku, Maďarsku a Bulharsku – nová data, mezery a bariéry
V rámci prvního bloku programu představily zástupkyně jednotlivých organizací výsledky společného výzkumu. Tuto část zahájila naše vedoucí právních služeb Petra Presserová, která hovořila o českém kontextu. Z výzkumu vyplynulo, že pouze čtvrtina obětí si o odškodnění požádá, z nichž 80 procentům se nepodaří žádné kompenzace dosáhnout. Důvody jsou jednak systémové (neznalost práv obětí), i osobní (vazby na pachatele, chybějící podpora okolí). V rámci přiznávání odškodnění je rovněž přítomna bagatelizace újmy poškozených ze strany soudů.
V prezentaci pokračovala Estzer Debreczy z PATENT Association. Výzkum v Maďarsku ukázal, že jen málo obětí žádalo o odškodnění a málokdo se obrátil na služby poskytující v souvislosti s těmito trestnými činy pomoc. Stejně tak z něj vyplynulo, že soudy nechápou problematiku partnerského násilí, dochází zde k obviňování obětí a upřednostňování důkazů v podobě fyzických zranění před psychickými následky.
První blok zakončila Daniela Gorbounova, která přiblížila situaci odškodňování v Bulharsku. Zdůraznila problém nedostatku specializovaných sociálních služeb na pomoc obětem, přičemž většina z nich jsou neziskové organizace s nedostatečným financováním a limitovaným přístupem. Oběti se tak nemůžou k bezplatné právní pomoci dostat, jelikož musí dokázat, že si nejsou schopny samy platit právního zástupce.
2. blok: Odškodňování prakticky – zkušenosti a poznatky z terénu
V rámci druhého bloku se v panelové diskuzi setkaly advokátky a praktičky ze všech partnerských zemí, které porovnaly své zkušenosti z praxe a zhodnotily klady i nedostatky systému. Mezi panelistky patřila Klára Kalibová (advokátka a ředitelka In IUSTITIA, o.p.s.), Pavlína Komedová (advokátka, Bílý Kruh bezpečí, z.s.), Julia Spronz (advokátka) a Tania Tisheva (Bulgarian Gender Research Foundation).
Velkým tématem byly bariéry, kterým klientky musí nejčastěji čelit. Systém odškodňování obětí v Česku byl terčem velké kritiky ze strany Kláry Kalibové i Pavlíny Komedové. Čeští soudci nejsou povinně vzděláváni, a to ani v citlivých oblastech, což pak mnohdy vede k nepochopení újmy a charakteru násilí. Problémem odškodňování je též vyčíslení újmy, která je mnohdy v podstatě nekompenzovatelná. V Maďarsku se dle Julie Spronz potýkají oběti s podobnými bariérami, zejména co se týče vyčíslení újmy a strachu z opětovné traumatizace během řízení. Stejný strach obětí Tania Tisheva spatřuje i v Bulharsku. Všechny praktičky se shodly, že řízení jsou pro oběti nejen psychicky, ale též finančně náročná, nehledě na jejich komplikovanost a zdlouhavost.
3. blok: Co dále aneb jak zajistit účinné naplňování práv obětí trestných činů?
Poslední blok byl věnován panelové debatě zástupců a zástupkyň z oblasti advokacie a státních institucí, kteří debatovali o návrzích a doporučeních, jak stávající situaci náhrady újmy a poskytování peněžité pomoci v České republice posunout kupředu. Diskuze se účastnila Adéla Šípová (senátorka Parlamentu ČR), Martin Hurych (právník v Kanceláři veřejného ochránce práv), Daniel Bartoň (advokát) a Martina Houžvová (advokátka).
V rámci problematiky odškodňování byla diskutována nedobytnost odškodnění v souvislosti s pachateli ve výkonu trestu odnětí svobody. Podle Adély Šípové by byla na místě celková reforma vězeňství, v rámci které by došlo k rozšíření nabídky pracovních pozic pro vězně. Dle Martina Hurycha i Daniela Bartoně by se mělo více podporovat ukládání alternativních trestů, během kterých by pachatelé mohli být více ekonomicky činní.
Největší část panelové diskuze byla věnována institutu peněžité pomoci. Dle všech diskutujících je poskytování peněžité pomoci v současné době nefunkčním institutem. Nejenže oběti často netuší o existenci této možnosti, ale dle šetření Kanceláře veřejného ochránce práv trvá řízení o jejím přiznání zhruba jeden rok, což jde naprosto proti její primární funkci (tedy překlenutí zhoršené situace po spáchání trestného činu).
